Jak vznikají moje obrázky

Už jsem se párkrát setkala s dotazem "jak to vlastně maluju".... Odpověď je celkem jednoduchá a jednoslovná - Intuitivně.

Nepřemýšlím dlouze dopředu, co budu malovat. Já to vlastně většinou dopředu nevím. Slůvko "většinou" jsem použila záměrně, protože se mi už stalo, že jsem obrázek tak nějak přibližně viděla před spaním ve svojí hlavě. A pak se ho pokusila namalovat.

Všechny ostatní obrázky vznikají tak, že si vyberu přibližné barvu, jednu, která je "hlavní". Většinu barev mám ve více odstínech, takže k hlavní barvě vyberu z kyblíčku (jo, jo, mám pastelky v kyblíku :-D) další odstíny. Přibližně mám představu tedy o barvě obrázku a pak... vlastně jen tak čmárám. A postupně přidávám obrazce a barvy, které cítím, že budou pasovat.

Někdy, když se mi obrázek  rodí pod rukama, si říkám "ou, to jsi nevychytala, tohle bude vypadat divně"...a zatím to vždycky nějak dopadlo. Tak, že konečný výsledek vypadá jako záměr. On to asi záměr bude, ale nevím čí :-) 

Asi by bylo tak nějak "profesionálnější" vysvětlovat jak složitě se připravuju, jak dlouze dumám nad každou linkou, každým tahem, které udělám, jak si dělám náčrtky a pak vybarvuju a jakým složitým procesem pro mě malování je. Jenže pravda je taková, že obrázky ke mě chodí samy. Skáčou mi pod pastelky tak, jak se jim líbí. Příprava je pro mě ořezaná pastelka a kousek papíru.

Takže jsem si udělala "cestovní" set pro malování - pár pastelek (stejně mám většinu víckrát), ořezávátko a kartičky. To vše v krabičce o velikosti sešitu A5. Abych byla připravená, a nelitovala, že nemám malování u sebe, až mě osloví ta moje milovaná "Múza" :-)

Jo, a taky jsem zjistila, že malování se mi víc daří, když jsem v pohodě. Když jsou kolem mě stresy a špatná energie, Múza odchází a pastelky usínají. Ještě, že jsou to trpělivé společnice, protože někdy ten spánek trvá celkem dlouho.