Děkuji

Za prvé, děkuji všem, kteří mají už obrázky :) Dali mým obrázkům příležitost naplnit svůj účel. Přinést radost – jim (lidem) i mě.

Za druhé děkuji všem, kteří komentují, vlastně jakkoliv reagují na moji tvorbu. Zatím se setkávám s pozitivními reakcemi, vlastně. Ale i za negativní bych byla ráda. Pokud někomu stojí za zmínku to, co dělám, znamená to, že jej to nějak oslovilo. Netvrdím, že dělám "vysoké umění". Nedělám. Kreslím radost pro pár vyvolených, kteří ji dokáží vidět. Kreslím naději. Lásku a pokoru. Vděk, že kreslit mohu.

Vzpomínám si na jednu reakci, která mně mohla odradit. A nebudu lhát, že mě v tu chvíli nemrzela. Mrzela. A jak! Když jsem s ohromnou pýchou předváděla svoje výtvory – včetně webových stránek svojí mamince. Já byla plná radosti, hrdá, že "něco tvořím", že jsem ovládla způsob zpracování webovek, že mi to tak nějak "ladí", že jsem přišla na spoustu vychytávek... v začátcích jsem svým stránkám věnovala spoustu času a energie. Byl za mnou znát výsledek a já jsem cítila uspokojení, že dělám to, co mě baví a ještě přináším radost ostatním i sobě. Čekala jsem podporu, pochvalu, a místo toho jsem se dočkala vlažné reakce, že "je to docela hezký, ale nic mi to neříká". Byla jsem zklamaná. Dnes už nejsem. A ani se na ni nezlobím. Vím, že si nedovede ani představit, kolik energie tohle všechno stojí. Kolik je v tom uložených hodin hledání a nacházení. Nepatří to do jejího světa, proto to nedovedla ocenit tak, jak já bych si představovala.

Ale zpět k mému děkování :)

Za třetí děkuji svým přátelům, kteří mě podporují. Věřím, že všem se moje obrázky líbí. Pravděpodobně ne všem tolik, že by je museli mít doma na zdi, nebo v peněžence. Zvláštní, jsou lidé, kteří jsou ochotní vydat pár korun ze své kapsy, aby obrázek měli, ale moji nejbližší přátelé tak nějak automaticky předpokládají, že buď obrázek dostanou, nebo o něj až tolik nestojí. Takže vlastně čtvrté díky těm, kteří ocenili moji tvorbu i finančně. (což mě přivádí na myšlenku uspořádat si malý průzkum).

Moje díky patří každému dni, lidem, které mám ráda a kteří mají rádi mě. I lidem, kteří mě rádi nemají a se kterými necítím potřebu trávit svůj čas a sdílet svůj život. Díky nim všem jsem to, co jsem. Jsem taková, jaká jsem. Pomáhali utvářet toho člověka, kterým jsem. Nejsem podle představ všech...ani nemůžu být. Jak říkala moje babička "není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem"... a já k tomu dodám, že "na každé zboží se najde kupec" dříve, nebo později ;-)

A když mi někdo na "DĚKUJI" odpovídá "není zač" říkám, že "vždycky je za co". I za to, co vidíme v danou chvíli jako špatné, časem poděkujeme. Protože i to je součástí našeho vývoje výš a vpřed a nakonec se ukáže, že právě to "špatné" bylo v danou chvíli pro nás to pravé.

Krásný den P.